Odchyt nalezeného kohouta

 Odchyt nalezeného kohouta

A jedeme na kohouta!

Ty naše odchytové akce ....to nestačí popsat,to musí člověk zažít .

Dnes ráno 18.6.2020 nám paní nahlásila bezprizorního kohouta u ZŠ v Kokoníně.
Opuštěný kohout tam už několik dní budil rozruch a doslova budil místní obyvatele ve 4 hodiny ráno,takže začal být dost v okolí neoblíbený.
Naše odchytová skvadra z Lučan v počtu 5ti lidech vyráží do jabloneckého Kokonína večer,nejlépe za tmy, vybaveni baterkama ,dekama a podběrákem.
Plánujeme si,že kohoutek bude spát a my máme větší šanci úspěšného odchytu.
Ve 22h si daváme sraz na místě činu ,odhodláni opeřence najít a bezpečně chytit.
Kohout bohužel nespal ,protože jsme ho probudili,když jsme prohledávali školní zahradu.
Zanedlouho jsme zjistili,že to není obyčejný kohout,ale kohout závodní a v dost slušné formě.
Musím uznat ,že nás dobrou hodinu pěkně po areálu proháněl ...nebo my jeho?
Já jsem po něm dvakrát šáhla podběrákem,ale minula jsem .Netušila jsem jak je kohout rychlý a že umí perfektně kličkovat.Svojí šanci jsem tedy promarnila,ale hned jsem přítomným slíbila,že budu na zahradě lov podběrákem trénovat.
Třeba pro příště.
Pak se nám ho v rojnici podařilo dostat pod strom,který jsme obklíčili.Chvilku odpočíval a nabíral sílu k další akci.
My také.
Stejně tak jako my jsme začali přemyšlet o dalším strategickým postupu ,kohout si připravoval svoji únikovou cestu.
V tu chvíli nám ukázal další disciplínu ve které vyniká.Zdá se ,že to je kohout bojového plemene a vyrazil vpřed a namlátil první oběti,která mu stála v cestě útěku.
Moje sestra ho měla ve vteřině na hlavě a dostala pár facek křídlama.
Jak se lekla , vykřikla a pustila z ruky deku.
Kohout se zřejmě taky lekl nebo-li to asi nečekal ,skočil na zem a do té deky se zamotal. Toho jsem využila já a hodila na něj další deku.Blesku rychle přiskočil náš pomocník a milého kohouta jemně ale pevně čapnul do náruče.
První reakce byl veliký smích.
Klečeli jsme pár minut kolem něj na trávě, smáli se a vydechovali.
Nemohli jsme uvěřit,že ho máme.
Hned jsme kohoutka prohlédli,jestli není někde poraněný a putoval do přepravky.
Dočasné ubytování jsme zajistili u chovatelů drůbeže z Lučan,kteří nám ochotně pomáhali s odchytem.
Moc děkujeme.
Také děkujeme paní školnici,že nás informovala a také přidala se svojí dcerkou ruku k dílu a pomáhala lovit .Hlavně nám umožnila v nočních hodinách legální vstup na pozemek školy,to pro případ ,kdyby na nás někdo volal policii.
Nakonec nás na toho kokrheláka bylo 7 a to by v tom byl čert, aby jsme ho nedostali.
Nyní hledáme majitele!