Rexík je zpět v útulku a opět nevidíme nešťastného psa.
Jak to?
Prostě tak! Ani se neohlédl za paničkou,která si ho před nějakou dobou adoptovala a dnes ho vracela.
Vběhl na zahradu útulku,pozdravil se s psíma kámošema,opusinkoval útulkové tetky a choval se jako by si do adopce jen na chvilku odskočil.
Bohužel už po druhé zkusil novou rodinu a zase to nevyšlo.
Od štěněte se mu lepí smůla na paty.
Jedinou jeho jistotou jsme tu pro něj my.
Bereme ho i s jeho temperamentem,chápeme jeho pubertu,respektujeme ,že je nedůvěřivý,ale hlavně máme ho rádi takového jaký je .
A že má nedostatky a je zlobidlo?
No a co ? Nikdo není dokonalý !
Zlobivé dítě težko milující rodič někam odloží,ale na psa dostatek trpělivosti není a šup s ním pryč.
Takže,pokud nebyl milován ,tak jak by si Rexíček zasloužil ,ať je raději u nás a dostane další šanci.
Myslím,že on to věděl,že není poslední dobou za pár průšvihů chtěný.
Pán do telefonu na psa sypal jednu stížnost za druhou a neřekl jedinou pochvalu ,např.jaký je to mazel .
Třeba si toho pàn ani nevšiml,že má doma mazlika a neuměl mu naslouchat.
Možná by Rexik tolik nezlobil,když by s pánem měl lepší vztah?
Teď už je to fuk.
Rexiku,my víme, že jsi hodný kluk ,máme tě rádi a u nás nejsi nechtěný.
Tak vítej u nás a třeba Ti to napotřetí vyjde.
My budeme při výběru nového majitele hodně opatrní!!!